Systemické koučování

Systemický přístup

Systemické pojetí hovoří o interakci všeho se vším. Kombinuje dva základní pohledy na věci (svět/problémy/události):

  • pohled na věc jako na soubor jednotlivých prvků, které určují vzájemné vztahy mezi sebou
  • pohled systémový, tedy pohled zaměřený na vztahy, které ovlivňují jednotlivé prvky

V systemice tedy jde o velmi široký (holistický) pohled. Pokud se systemicky díváme na člověka, bereme v potaz vše, co s ním může souviset, od jeho dětství, genetické výbavy, zkušeností, vztahů, způsobu myšlení atd. Z toho vyplývá, že člověka (ani cokoli jiného) vlastně nemůžeme objektivně hodnotit.

Pro zjednodušení nebo možná naopak - aby toho nebylo málo, se ještě podívejme na teorii Konstruktivismu.

Konstruktivismus vychází z objektivismu. Objektivistický světonázor umožňuje lidem chápat, kdo jsou a co se kolem nich děje, ovšem vychází z toho, že svět kolem nás je nezávislý na našem vnímání a že každý ho vnímá stejně. A pokud ne, tak se plete, je hloupý, pomatený, nezkušený nebo něco podobného. Červená je prostě červená a konec debaty. Ovšem někdo tu červenou třeba vidí jako oranžovou, kdo má pravdu? Má to rozhodnout někdo třetí? Kontsruktivismus říká, že vše, co vnímáme, je subjektivní, protože i když například vědci zkoumají nějaký objekt několika různými způsoby, za použití moderních technologií, které přece jsou objektivní, stejně ty výsledky nakonec skončí v subjektivním mozku jednoho či více jedinců. Konstruktivismus nám vlastně dává ohromnou svobodu v tom, že nemusíme soudit někoho, že něco vidí jinak než my. Samozřejmě z tohoto pojetí zase vyplývá, že i když spolu mluvíme a myslíme si, že víme, o čem mluvíme, a že druhý chápe, co máme na mysli, pravděpodobně to tak není, pravdopodobně nikdy nejde o dorozumění, nýbrž vždy o nedorozumění, my se jen můžeme snažit, abychom ta nedorozumění minimilizovali.  Pochopitelně objektivismus je potřeba pro to, abychom se naučili mluvit a integrovali se do společnosti. Proto není konstruktivismus opakem objektivismu, ale spíše jeho nadstavbou, která objektivismus používá jako efektivní nástroj. Součástí konstruktivismu je také to, že se přestáváme pitvat v problému a hledat "kdo za to může", ale snažíme se najít optimální řešení. Hlavním smyslem je tedy nalézt řešení a pro to není analýza problému důležitá - zaměřujeme se na budoucnost, ne na minulost. Z konstruktivismu vychází např. pojem konstruktivní kritika - tedy taková "kritika", která nám dá zpětnou vazbu a nástroje (podněty) k nalezení správného řešení.

Vraťme se k systemice. Systemický přístup tedy používá teorie konstruktivismu k plnému zkompetentnění druhého člověka. Vzhledem k tomu, že nemohu proniknout do druhého člověka, objevit všechny jeho prvky a vztahy, nemohu pochopitelně ani vědět, co je pro něj nejlepší. I kdyby byl sebevíce na dně, je stále ještě větším odborníkem na sebe sama než já. Nepovedu ho tedy za ručičku ve tmě, abych ho dovedla do vytouženého cíle, ale budu mu svítit na cestu, budu společně s ním kreslit mapu, budu mu důvěřovat, což ho posílí mnohem více jež jakkoli dobře míněná rada. Nezapomínejme, že cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly :)

Systemické koučování naplňuje všechny body napsané v článku o koučování, je tedy zbytečné je znovu rozebírat. Od jiných koučovacích škol se odlišuje svým systemickým přístupem, což je zde vysvětleno a snad to pomůže lidem udělat si představu.